Těmito slovy zakončil svůj komentář k vlastní fotoreportáži z turnaje v petanque v Kolové, pan Kučera. Není to sice zrovna náš kraj (ta obec leží pod karlovarskou silnicí na opační straně, než Andělská ora), nicméně příklad petanque v Kolové je hodný následování. Jen by to chtělo pár nadšenců, kteří by začali. Konečně co není může být. Myslím si, že Občanské sdružení Lidice, by se mohlo touto aktivitou zabývat.

    Je to výzva k činnosti. Stálo by za to se k tomuto tématu sejít a probrat možnosti.

    Myslím si, že ale nejsem ten, kdo by o tom uvažoval jako první a tak by bylo dobré, kdyby se přihlásil ten “první”, nebo spíše ti první, kteří už vědí a začalo se.  Sadu koulí bych asi našel.

    Pan Kučera ještě na závěr svých glos dodává , že: “Přátelská setkání jsou v dnešní době velmi vzácná” a má pravdu.

    Vzpomínám, že jsem viděl hrát petanque vícekrát. Francouzské hřišťátko pod stromy v parku v Remeši, kde se chlapi odpoledne sešli, bez piva, jen tak, žádné velké zázemí, ani lavičky na "čumendu" tam nebyly, jen ohrazený plac 20x5m a hrálo se střídavě z jedné na druhou stranu, podle toho, kam se házely koule. Nebo na pobřežní hřiště v Brightonu, tam hrály i dvě ženy a bylo vidět, že hra má docela jiný ráz, když se chalpi začnou před ženskými předvádět.

    Obě ta hřiště připomínala naší ulici (Oradourskou), když ještě nebyla vyasfaltovaná, jen štěrková a tedy prašná. Dnes takovou ulici v Lidicích už nenajdeme.
    Snad jen cesta kolem hřiště by skýtala ideální terén pro hraní petanque. To, že není jako mlat rovná vůbec nevadí, protože petanque není o antuce, ani o anglickém trávníku, ale o přátelských setkáních, jak už bylo řečeno.